Zapálil evropský hadr, dostal podmínku.

Bojující demokracie se znovu převedla. Protiextrémistická policie(neoSTB) se opět vyznamenala a ve spolupráci s lidovým soudem si odnáší titul sviní měsíce.  Tentokrát to odnesl Jakub Svoboda, tajemník  organizace „Dělnické mládeže“. Jakub Svoboda v rámci předvolební kampaně do evropského parlamentu zapálil vlajku Evropské unie na veřejnosti. Odešel s podmíněným trestem 4 měsíců s dohledem na 1 rok.

Česká justice má další vyznamenání a po 14 měsíčním držení tzv. nálepkových teroristů, množství persekucí za „závadové symboly“ si připisuje další skalp  a s úsměvem na tváři kráčí k titulu totalitní stát Evropy stejně neohroženě, jako německá reprezentace na fotbalovém šampionátu k titulu. Bohužel nutno poznamenat, že stejně jako německá reprezentace je jednoznačný favorit, vzhledem k faktu, že jsme první stát v Evropě, který za takový čin udělil trest. Hurá, konečně  hmatatelný výsledek,  když už ta Kvitová odmítá živit parazity a financovat černou díru.
Lidový soud (jinak to snad nazvat najde) tentokrát použil paragraf za výtržnictví. Jsem si vědom,  že opět šedá masa oveček bude nadšeně tleskat  úderu na „pravicové extrémisty“, mně osobně bohužel nezbývá, než vyjádřit upřímné rozhořčení nad více a více politicky motivovanými procesy v naší justici. Rozhořčit se je bohužel to jediné, co mohu.
Společenská nebezpečnost je v tomhle případě zcela evidentně nulová, přihlédneme-li k faktu, že se jednalo o akt v rámci předvolební kampaně do Evropského parlamentu a čin byl  symbolikou volebního programu strany. Ačkoliv judikatura obecně v takových případech řeší incidenty jako přestupky proti veřejnému pořádku, tentokrát udělila odnětí svobody 4 měsíců se zkušební lhůtou na jeden rok.
 
Rád bych upozornil, že nejsme jedinou zemí, kde se podobný incident odehrál. Polská mládež svého času šikanovala úřady kradením a pálením evropských vlajek tak intenzivně, že v Polsku prakticky došly symboly Evropské unie. Vzhledem k faktu, že vlajka Evropské unie není žádný národní symbol, padaly tresty pouze peněžité a z hlediska evropského práva, zcela oprávněné a správné.
Podobně bych mohl pokračovat ještě nějakou chvíli, od Řecka, kde vlajku po vypuknutí krize pálili při veřejných shromáždění komunisté i nacionalisté, přes Maďarsko, kde jí  poslanec Jobbiku rovnou defenestroval z vládní budovy, až k Itálii, kde jí po nedávných obřích protestech (které ovšem naše média nezaznamenala) ukradl účastník demonstrace přímo z parlamentní budovy a zničil.
Ve všech případech ovšem padly maximálně peněžité tresty a nebo vůbec žádné. Evropská vlajka totiž není oficiálním státním symbolem žádné země a nelze tedy za takový akt soudit ani v zemích, kde je pálení národních symbolů trestné (a to ani to u nás trestné není).
 Vzrůstající politické procesy v naší justici, zaměřené především na tzv. pravicové extrémisty by měly být pro každého z nás alarmující bez rozdílu politické příslušnosti. Podobným hledáním „vnitřních nepřátel“ se stylizují především systémy totalitní, prohnilé, zkorumpované a to v situaci, kdy nespokojenost vzrůstá a je třeba hledat viníka, který sice vinen vůbec není, za to je vhodným beránkem pro oltář „demokracie“. Vlk se nažere a koza zůstane celá. V tomhle případě, mladý člověk se společensky,politicky i kariérně zneškodní a ovečka ještě zatleská, že se cítí o něco bezpečněji. Tunelovat se může dál a to dokonce s hlasitým aplausem za zneškodnění protistátních živlů.
 Teroristická zbraň v rukou systému, tedy tzv. média to vybraným slovníkem nejen umocňují, ale do značné míry také legitimizují.
Většinová společnost se bohužel řídí heslem nehas co tě nepálí v tom lepším případě,  v tom horším případě těm demagogickým žvástům skutečně věří a tak můžeme s úsměvem na tváří nadále stabilizovat. Goebbels ve světle skutečností vypadá jak čeští ping-pong hráči vedle těch čínských. Jako amatér.
Můžeme si o Dělnické straně myslet své, stejně jako si myslím své já, nicméně to není pro podstatu věci vůbec důležité a není třeba abych to více rozvíjel. Stejně odmítavý postoj by jsme měli zaujmout, i kdyby před soudem stála Marta Semelová, Schwarzenberg nebo Láďa Hruška.

K naplnění staro-nové éry snad už chybí jen iniciování petic za vyšší tresty pro extrémisty od různých (ne)ziskových a lidskoprávnách organizací. Bohužel mlčící stádo umožňuje vydávat politicky motivovaným soudům tak nebezpečné precedenty, že se možná i toho dožiji.
Republiku si zkrátka živlama rozvracet nenecháme. Rozkaz zněl jasně!