Když morální soudí za názory.

Za dva týdny, přesněji 24. září nás v Praze čeká druhé kolo humoristického seriálu s názvem „bojující demokracie “. Tentokráte byl jako vnitřní nepřítel demokratického zřízení označen Jakub Svoboda, tajemník mládežnické organizace dělnické strany. Pojďme si představit hlavní role v téhle tragické komedii.

Nejprve bude vhodné představit, za co bude vlastně terorista Svoboda, jinak v minulosti trestně bezúhonný, souzen.  Jeho teroristický akt srovnatelný s válečnými zločiny SS za II. světové války je natolik vážný, že Vám doporučuji číst s inhalátorem u pusy, vzhledem k vážnosti hrozí zástava dýchacího systému v tom lepším případě, v horším pak vzhledem k hrůznosti provedení, zástava srdce.

Jakub Svoboda se provinil zapálením čehosi. Záměrně píšu čehosi, protože je dost obtížné definovat, co vlastně zapálil. Mělo se jednat o zapálení evropský vlajky, bohužel pro lidový soud, ani po přijetí lisabonské smlouvy vlajka EU není symbolem žádného státu. O hanobení státního symbolu se tedy jednat nemohlo.


Z tohoto důvodu tedy použilo lidové shromáždění na ochranu demokratického zřízení pořekadlo z pornografického průmyslu „najdi a ohni“. V tomhle případě najdi paragraf a ohni si ho do výkladu, který se ti zrovna hodí. Za vhodný byl vybrán paragraf výtržnictví. Byli tak přinuceni především poté, co jak evropská komise, tak úřad vlády odmítly nazvat vlajku EU za symbol státu.
 
 Jako sekundanti za lidové zřízení tedy naběhli i revoluční anarchisté, tzv. antifa, která sice na svých stránkách pompézně informuje, že nerespektuje represivní orgány a z toho důvodu s nimi nespolupracuje, tentokráte však hned trojice byla požádána o svědectví. Bohužel pro soudkyni podle informací občanského aktivisty Tomáše Peciny to ani tam příliš nevyšlo podle představ politické objednávky a tak to bude mít bojující demokracie tak složité, že v případě verdiktu odsuzujícího se patrně dočkáme kopírování citací z 50. let minulého století.
Dost informací o případu, pojďme se podívat, kdo nastoupí v hlavních a vedlejších rolích.

 

 V hlavní roli se představí již velmi zkušená bojovnice proti extremismu, státní zástupkyně Galková. Ta už proslula samolepkovým procesem, kdy poslala dvojici Dupová-Vondrák na 14 měsíců na vyšetřovací vazbu. Obvinění bylo z tak vážného teroristického činu, jakým lepení nálepek beze vší pochybnosti je. Jak se později u soudu prokázalo, nálepky vůbec lepeny nebyly a tak padl verdikt osvobozující. A ačkoliv se proces bude opakovat, dá se očekávat, vzhledem k tristnosti důkazních materiálů, verdikt podobný.
Jako daňoví poplatníci v rámci solidarity tyhle exkurze do 50. let podpoříme nějakou položkou.

Galková, kdysi členka KSČ, dnes již napravená demokratka a buldozer proti extremismu je skutečně ta pravá a slovy klasika „morální“ napravovat extrémisty. Naše justice je ve stádiu, kdy bývalí členové zločinecké organizace soudí mladé lidi pro své názory. Jak říká trefně přísloví, starého psa novým kouskům skutečně nenaučíš.
 Soudit pak bude Helena Králová. A ta je pro překvapení většiny z Vás, také bývalá členka KSČ. Mimochodem zde měla možnost poznat i Editu Beranovou, která nedávno odsoudila Ottu Chaloupka za výrok o Romech. Na Praze tak pomalu můžou sestavit jen z řad soudců novou spartakiádu…


O morálním charakteru výše jmenovaných není žádný pochyb. Možná se jednou dočkáme i časů, kdy výše zmiňované budou ochotně soudit třeba i bývalou kolegyni Martu Semelovou (a ačkoliv se pohybuju na opačné straně než Marta S., budu jeden z prvních, co bude nesouhlasit se soudem za pouhý projev).

 

Vyvstává zároveň otázka, jestli na soud dorazí i umělci, kteří nedávno pohoršeně flusali na český národ, který si údajně cení levnější paštiky více, než demokracie. Pravděpodobně nedorazí, volání po sankcích je pohodlnější a rozhodně méně nebezpečné, než veřejné zastání tzv. „extremistů“.
Dovolím si tedy poznamenat, že pro umělce je patrně paštika více, než svoboda projevu, základní pilíř demokracie.



Na závěr snad už jedině citát od Luxemburgové (německá revoluční komunistka), která se nám jeví s odstupem doby mnohem více demokratičtější, než soudobý režim.

„„Bez všeobecných voleb, bez neomezené svobody tisku a shromažďování, bez svobodného střetávání názoru ve všech veřejných prostorách vyhasne život, nebo se stane pouhým zdáním života ve kterém jediným aktivním činitelem zůstane byrokracie.“