Jak se stát neonacistou?

Po nedávném útoku medií a zastupitelstva Prahy 1 na svobodu slova jsem se rozhodl pro případné čtenáře mého článku připravit návod, jak se spolehlivě stát neonacistou. Můj text není ničím jiným, než protiútokem vůči novodobým totalitářům z magistrátu Prahy 1, žurnalistické žumpě z MF Dnes a politikům útočícím na svobodu projevu v rámci svého agitačního boje o koryta. Komická groteska předvedená aktivistickými, nikoliv objektivními novináři si zaslouží uvést na pravou míru. Jak moc je respektovaná ústavně deklarovaná svoboda projevu na blogu idnes, zjistím tedy pravděpodobně nyní. 

V sobotu 5. dubna pořádala Generace Identity přednášku se zástupci francouzského identitárního hnutí. Přednáška měla proběhnout v salonku v ulici Revoluční na Praze 1. Den před přednáškou (že to bylo pouhý den předem je samozřejmě náhoda, stejně jako je náhoda, že článek otiskly tiskoviny přisluhující oligarchovi Babišovi a jeho potenciálně opoziční straně v komunálních volbách v Praze „Ne, bude hůř“) je zveřejněn text v MF Dnes v hlavní příloze pro Prahu s názvem“Praha 1 pronajímala salónek pravicovým extrémistům“.
Necháme asi stranou, že novinářka obdržela informace od Antifašistické akce. Multikulturní zastánci samozřejmě použijí veškeré prostředky proti odpůrcům imigrace a mají na to legitimní právo, patří to ke svobodě projevu, ačkoliv čerpat informace od všeobecně známých „levicových extrémistů“ je přinejmenším náznakem novinářské neobjektivnosti.
Asi také necháme stranou, že většina informací byla scestná, případně upravena do „vhodného“ (tedy závadného) kontextu. Média vedou již delší čas lživé kampaně pro své politické sponzory a lidé angažovaní a prozíravější už to ví asi déle. Novinářka, kterou v tomto příběhu můžeme nazvat třeba „Kráčející Skála“ pak proslula i svými články vyzdvihujícími česko-romské vlajky.
Nebojme se tedy říct, že Kráčející Skála byla tedy ta pravá pro takový článek a jistě byla zcela objektivní. Vraťme se ale k podstatě článku.
Přednáška byla samozřejmě zrušena, respektive magistrát zrušil pronájem salónku. Starosta za Prahu 1, nazvěme ho v příběhu třeba Mirek Dušín, ovšem předvedl něco, co je skutečně alarmující. Nejdříve je třeba upozornit, že tento salonek na Praze 1 před několika lety vznikl jako symbol podpory svobody slova a plurality názorů v demokracii - měl zde být tedy prostor pro všechny bez rozdílu politické příslušnosti. Mirek Dušín ovšem neváhal a salonek pro jistotu v rámci svobody slova zrušil pro všechny. V novinách se pak vyjádřil, „že je naprosto nepřípustné, aby někdo zaplatil za pronájem salonku a pak v něm také mohl mít přednášku, dejme radši salonek na pronájem podnikatelům“. Mirka bych rád upozornil, že pokud si objednávám jídlo, tak ho také většinou dostanu, pokud si zaplatím benzín, tak si ho také projedu, atp. Nemám velké mínění o politicích, ale taková absence logiky je až zarážející.
Salonek svobody slova tedy bude nahrazen trhem a zdá se, že svoboda slova bude zprivatizována. Svoboda slova zkrátka nebyla dostatečně ekonomicky rentabilní, aby se jí vyplatilo vydržovat. Od Mirka, který není ze Stínadel, ale inkriminuje spíše k bratrstvu kočičích (modrých) pracek (pařátů) je to vcelku specificky polistopadové chování.
Zaměstnankyně magistrátu pak uvedla, že jí volala i policie a politická policie pak do novin bez jakéhokoliv studu uvedla „akci budeme monitorovat a když budeme chtít, tak i zasáhneme“. Neznáme tohle už z nějaké doby?
Čím se tedy dnešní politická policie a esthablishment liší od Hitlera, který také dovoloval mluvit pouze lidem, s kterými souhlasil? Mediální hysterie ovšem nebrala konce a v hrdinském eposu se v rolích hrdinů střídali všichni opozičníci i ex-starostové. Ex-starosta popisující obdivuhodný hrdinský čin, kdy již v minulosti někomu dokonce osobně zabavil klíče od jmenované místnosti, pak připomínal příběh od Drdy a jeho hlavního hrdiny v příběhu Němá barikáda.
Tímto bych chtěl jako občan starostovi poděkovat. Musel to být skutečně vzrušující a fascinující příběh dramatu, nebezpečí a strachu ze smrti. Upřímně, ihned jsem si k tomu pustil znělku ze seriálu Odpadlík a ex-starosta se pro mě okamžitě stal psancem, který loví psance.
Není náhodou, že několik z těchto starostů jsou i tvrdí bojovníci proti komunismu. Pro novodobé totalitáře je typické, že dovolují svobodu projevu pouze těm, s kterými souhlasí, respektive těm, kteří souhlasí s nimi. Normalizační procesy, které u jiných kritizují, sami dělají. Zcela upřímně si radši podám ruku s komunistou, než s dnešním představitelem ČSSD nebo ODS omezujícím svobodu slova na svobodu souhlasu. Dostáváme se tedy do paradoxu, že ti, na které ostatní ukazují jako na fašisty a komunisty, bojují ve skutečnosti za pravou svobodu slova. K uzavření této kapitoly si ovšem dokresleme skutečný obrázek, proč se tak dělo. Ti, kteří naší milovanou Prahu tunelují, ti kterým teče na rukou krev zbídačených nezaměstnaných, obětí sociálního experimentu multikulturalismu a obětí polistopadového režimu, právě ti se snaží najít vnitřního nepřítele. Snaží se ukázat na obětní beránky, které označí za skutečný problém. Odvrátit pozornost těch naivnějších. A že jich bude bohužel hodně. Zcela určitě neprozradí sami na sebe, že jediný extrém co v současnosti existuje není ani pravý ani levý, ale ten modrý, oranžový, agrofertový nebo politicky-cestovatelsko-Kradouskovsko-spící.
Chcete-li se ale stát skutečně neonacistou doporučuji netleskat masové imigraci, netleskat privatizacím a rozkrádáním, pořádat solidární akce pro sociálně slabé (kteří jsou slabí hlavně díky výše jmenovaným), respektovat a bojovat za svobodu slova, odmítat rasismus ve formě projevu nadřazenosti, stejně jako odmítat ničení identit jejich bezmezným míšením a popíráním jejich biologických existencí, odmítat bezmezný kapitalismus, imperialismus, rozkrádání, universalismus a mnoho dalších neodmyslitelných neonacistických aktivit. Pokud jste vydrželi číst až k těmto řádkům, tak než půjdete spát, podívejte se prosím pro jistotu, jestli nemáte pod postelí „extrémistu“. Je zde vážné nebezpečí, že by Vám mohl přednáškou rozkrást republiku. Omlouvám se za projevenou ironii. Situace je mnohem závažnější. Útok na svobodu jedince je útokem na celou společnost. Voltaire kdysi pronesl můj oblíbený citát, kterým se musíme řídit, bez ohledu na politický profil, pokud skutečně chceme svobodnou společnost. „Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat“.
Dámy a pánové, pryč s inkvizitory!