Mluvíme-li o generaci ke které přísluším, tedy poslední generaci Evropy, která může zachránit to poslední, co nešlo během privatizací ukrást, tedy naši identitu, musíme nejprve připomenout několik generací, které nám předcházely.
Pro pochopení našeho boje je to nezbytné.
V roce 1945 končí II. světová válka. Osvětimská tragédie, která vnutila následujícím generacím pocit viny, za kterou nenesou žádnou odpovědnost.
Ta, která rozdělila Evropu na západní-extrémně materialistickou, upřednostňující ekonomický liberalismus a dovedla sociální experiment kulturního marxismu do hrůzné podoby.
Ta, která dala pojmu diktatura profitariátu jasný obrázek.
Bylo by lživé popírat, že i ta východní nezažívala stejný sociální experiment. Rozhodně ovšem nedostal tak zrůdné podoby jako v té západní. V kontrastu dnešní doby je důležité poznamenat, že ta východní nám dala o mnohem více času, než generaci západní. Historická úloha východního bloku pro naši budoucnost v boji proti dekadenci a zániku evropské civilizace je nepopiratelná. Popírat to může jen primitivní antikomunistický rétorik a rádoby angažovaný občan společnosti.
Generace 68
V roce 1968 probíhá po celé západní Evropě bouře mladých kulturních marxistů, které vzešly z takových institutů, jako je frankfurtská škola. Započal boj proti tradici-tedy společenským hodnotám po celá staletí neměnným a platným, které nelze potlačit a zcela zničit. Ačkoliv generace 68 v tom byla téměř úspěšná.
Jejich boj proběhl formou maratonu v institucích. Ovládli školy, ovládli instituce, ovládli ulice, přesvědčili politiky o tom, že tak jak přemýšlí oni, přemýšlí celá společnost.
Po celou dobu jim v jejich boji pomáhal pocit viny z osvětimské tragédie. Jak kdyby tehdejší mladé lidi, nesli na svých bedrech jakoukoliv zodpovědnost za to, co se stalo za dob jejich rodičů. Jako kdybych já dnes nesl zodpovědnost za rozkradení republiky ihned po sametovém podvodu, vedeném loutkou západu a alkoholikem, zrádcem všeho, co vůbec na národu zradit lze.
Jako kdybych nesl vinu já za současný státní dluh. Jako kdybych já nesl zodpovědnost za to, že po celém světě se lidi vraždí v zájmu světoobčanství a USA.
Tehdejší generace 68 vyhrála, alespoň zatím. Prostředek pro zničení evropské civilizace byl ovšem nalezen.
Generace 68 udělala přesně to, co naše generace narozená po roce 89 musí absolvovat co nejdříve, jestliže náš boj za Evropu nechceme vést marně. Maraton institucemi. Bouří mládí a idealismu, boj proti dekadenci a sebevraždě Evropy.
¨
Pokud mluvíme o multikulturalismu, nesmíme opomenout, že multikulturalismus po celou dobu vznikal ruku v ruce s volným trhem. Bylo to především v zájmu mezinárodního kapitalismu, aby ekonomicky nerentabilní jedinci ze zemí třetího světa, ztracené existence, vykořisťované mezinárodním kapitálem, učinili krok, který je pro mladé identitáře jen těžko pochopitelný. Opustili svoji zem a vydali se s nadějí za lepším životem do Evropy.
Okamžitě byli využiti pro otrockou práci, samozřejmě za minimální mzdy. To, co nechtěli a ani nemohli za daných finančních podmínek dělat tehdejší evropští domorodci, dělali imigranti z III. světa ochotně.
Kam až dohnala diktatura profitariátu svůj obří projekt novodobé Osvětimi v genocidě na etnicitu Evropanů v západní Evropě, můžeme denně vidět v Hamburku, Berlíně, Paříži a v dalších částech západní Evropy.
Proč nekapitulovat?
Nechceme-li se stát součástí vykořeněné šedé masy požitkářů, ale chceme-li se skutečně zasadit o budoucnost národů z úcty k předešlým, ale především budoucím generacím nás a celé Evropy, nesmíme kapitulovat, ačkoliv je v kontextu dnešní doby naše pozice zdánlivě ztracená.
Nietzsche ve své tvorbě definoval Bewegung, jako hnutí mládeže, které postaví na troskách současného systému nový. Věřme a doufáme, že měl pravdu.
Primárním viníkem multikulturalismu není imigrant. Je jím především systém a mezinárodní vykořisťovatelský kapitalismus. V naší mysli musí probíhat identifikace zla příčinově, nikoliv důsledkově. To je pro pochopení a úspěch klíčové.
Celosvětová reconquista.
Pokud říkáme Evropo, probuď se, říkejme i Afriko, povstaň. Bez Afriky i Asie by byl pojem Evropa prázdný, nic neurčující, stejně jako by pozbylo na významu slovo právník, bez právního systému a slovo muž bez žen.
Zastavit imigraci, znamená zastavit diktaturu profitariátu. Znamená to povstání proti společenskému řádu globálního predátora, vytvářejícího světoobčanství po celém světě. Predátora válčícího a vraždícího celé národy.
Proč nakonec prohrají?
Tak jako se žena cítí osamocena ve společnosti mužů posedávající v hospodě, tak jako se uklízečka cítí osamocena a nesvá ve společnosti právníků. Tak jako je imigrant nesvůj v Evropě a Evropan nesvůj z imigrantů v Evropě.
Můžou nás o opaku přesvědčovat, ale nikdy se jejich sny nenaplní.
Snaží se napadat i naše pohlaví. Novorozeným dívkám vkládají do rukou zbraň, chlapcům pak vkládají do rukou panenky. I přesto však vždy budeme milovat naše ženy pro jejich ženskost a něžnost a ženy nás budou milovat pro naši mužnost.
Prodávají a privatizují nezpochybnitelné právo národa na vlastní ekonomickou soběstačnost pro maximalizaci profitu jednotlivců, přesto však přijde den, kdy si svojí půdu přivlastníme a kdy vyženeme každého, kdo destruktivně působí na naši soběstačnost a naši budoucnost.
Deklarují nám práva na život na základě listiny, která stála u zrodu dekadentního stádia Evropy. Může snad existovat něco, co by nám v právu na život bránilo?
Ti, kteří remcají o svobodách jednotlivců, jako kdyby nám přímo naznačovali, že nežijeme ve svobodné společnosti. Neexistuje a ze své podstaty ani nemůže existovat svobodný jedinec, existuje pouze a jedině svobodná společnost. Pak se může mluvit o skutečné svobodě, ve jménu které země vpila statisíce litrů lidské krve.
Náš protest musí být veden proti příčinám. Nikoliv proti důsledkům. Proti-romské a jiné pochody, často exemplární ukázkou malosti a hlouposti jedinců jsou jen výhrou pro ty, které vytváří příčiny.
Vládní sebranka musí nadšeně tleskat a podporovat protestující, připustíme-li fakt, že nemalá část z nich se přiživuje na kolosu s ethno-businessem a další si jsou dobře vědomi, že dokovaď protest nepovede vůči nim, můžou pohodlně pokračovat.
